Weinfurter, Karel (1870-1942)

Český okultista a mystik, autor četných spisů většinou kompilač-ního rázu, který je v zahraničí znám především jako zakladatel české školy praktické mystiky a autor díla Ohnivý keř,..

 odhalená cesta mystická (2. rozš. vyd., 3 sv., 1930; 2. sv. obsahuje vedle Praktické mystiky také Testament J. B. Kerninga; 3. sv. nese podtitul Praktická mystika). Dále: Cesta královská: Zlatá brána k mystice (1936).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Okultní cesta k mystice

Narodil se v rodině vojáka c. k. armády. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli a roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Karel od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo (před smrtí korunního prince Rudolfa měl o tom dokonce dostat z "říše duchů" proroctví). Tento zájem se mu stal natolik urputným, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký skončil dokonce v psychiatrickém ústavu.
R. 1890 se v jednom spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami (jejich počet osciloval zpočátku mezi 8-12, později se rozšířil) založili legendární teozofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teozofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli.
Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teozofie a okultismu vůbec - Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duchovního vůdce. Jeho učení navazovalo především na křesťanského mystika Jakuba Böhmeho (toho později Weinfurter označil za „krále všech mystiků“) a částečně na rosekruciánskou symboliku.
[editovat]Veřejné působení
Prvním zaměstnáním se Karlu Weinfurterovi stalo místo poštovního úředníka, dále pracoval jako asistent prodavače obrazů, byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V této době mu byly v Máji otištěny první básně a zahájil novinářskou kariéru recenzemi a fejetony do několika listů. Po jistou dobu působil i jako úředník kanceláře a pomocný učitel na c. k. České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Celetné ulici, pracoval jako redaktor u vydavatele J. R. Vilímka, pro něhož začal překládat beletrii z angličtiny a němčiny. Překladatelství se Weinfurterovi stalo hlavním zdrojem obživy více méně až do konce života.
V době práce u Vilímka poznal na kurzech angličtiny svou životní partnerku a o 25 let mladší pomocnici Boženu Kalivodovou, s níž roku 1914 uzavřel manželství.
Vilímek Weinfuretovi vydal jeho vůbec první knihu Divy a kouzla indických fakirů (1913), která se dočkala celkem tří vydání.
Vedle všech těchto aktivit se Weinfurter stačil zájmově zabývat i např. sportovní střelbou (psal o ní články do odborného tisku) a studiem hudby a malířství, především však entomologií, naukou o hmyzu; tento zájem zúročil v odborné publikaci o mikroskopii, podle níž se učilo na vysokých školách; byl po něm pojmenován i jeden druh mouchy, kterou objevil na Barrandově.
Po válce začal Weinfurter úzce spolupracovat s vydavatelem Janem Zmatlíkem, pro jehož Knihovnu šťastných lidí přeložil množství okultní a duchovní literatury a několika tituly přispěl sám. V polovině roku 1921 u něj začal redigovat Okultní a spiritualistickou revue, první český časopis, který se zabýval syntézou ezoteriky různých náboženských a filozofických systémů, a v němž na vydavatelovu žádost poprvé zveřejnil článek o mystice s popisem mystických cvičení. Nečekaný ohlas článku si vyžádal několik pokračování. V té době byl veřejně napaden přerovským hermetikem Otakarem Griesem, který si osoboval právo na jediný správný (magický) výklad tzv. písmenkových cvičení. Když Weinfurter mystické pojetí (které ovšem nebylo jeho ale kterému ho naučil jeho rosekruciánský učitel) bránil v revue, Griese ve svých útocích pokračoval, a proto Weinfurter redigování revue vzdal.
Na výzvu Zmatlíka začal pracovat na obsáhlejším spisu o mystice. Když kniha s názvem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická poprvé vyšla na Velikonoce roku 1923, šestapadesátiletý Weinfurter netušil, že v jeho životě nastává zlom. Kniha byla velice rychle vyprodána a vzedmula nečekanou vlnu zájmu o mystiku. Weinfurterovu práci uznávali i někteří katoličtí kněží; podle Ohnivého keře cvičili mniši v některých řádech a v církvi vyvolal zájem o mystiku, který se projevil překlady děl několika dosud opomíjených světců do češtiny. Za pomoci mecenáše začal Weinfurter r. 1924 vydávat časopis Psyche věnovaný mystice. Kolem něj se vytvořil kruh zájemců, který se stal základem pozvolna vznikajícího spolku s podobným názvem Psyché. Domácí řád spolku velel všem členům praktikovat mystická cvičení podle Ohnivého keře - jiné praktiky byly výslovně zakázány. Vedle přednášek bylo další aktivitou spolku vydávání publikací, spisů Weinfurterových nebo jeho překladů.
Roku 1937 na pozvání spolku přicestoval do Prahy britský novinář a badatel Paul Brunton, jehož nejdůležitější knihy Weinfurter rovněž přeložil a vydal, a díky němuž se čeští mystici dozvěděli o Mahárišim - osoba tohoto indického mudrce se stala pro další rozvoj české mystiky rovněž zásadně důležitou. Weinfurter byl opět prvním, kdo Mahárišiho základní spisy přeložil do češtiny (1940).
Toto období rozvoje mystiky bylo násilně přerušeno až válečným obdobím. Weinfurter byl v době heydrichiády vzat do vazby a na následky nachlazení ve studené vězeňské cele krátce po propuštění zemřel.

Weinfurterovo dílo

Weinfurterovým jménem je podepsáno na osm desítek titulů. V mnoha případech jde však jen o brožurky, jejichž obsah je výtahem z jiných obsáhlejších děl. Většina zájemců o mystiku zná zmíněný Ohnivý keř. Po prvém vydání jej Weinfurter podstatně rozšířil především o kapitolu věnovanou mystice křesťanské do definitivní podoby, jež vyšla ve druhém vydání roku 1930. Stejného roku vyšly v zahraničí dva překlady – německý a anglický. Od té doby se Ohnivý keř dočkal několika vydání českých i zahraničních a vyšla i jeho druhá a třetí část.
Možná důležitější je však rovněž často vydávaný dvoudílný Mystický slabikář, jehož obsah vystihuje podtitul Výklad mystických snů, symbolů a značek tajných charakterů rosikruciánských, jichž užívá Duch svatý, mluvě k člověku. Toto dílo vyzrazuje mystéria uchovávaná po staletí různých tajnými duchovními organizacemi, především rosekruciány, a ve své době nemělo, ba možná dodnes nemá obdoby na celém světě. Původně pro užší kruh členů spolku zamýšlená publikace se brzy dočkala dotisku a posléze druhého vydání, v době porevoluční vyšla opět dvakrát a stejně tak i v překladu německém. Weinfurter sám si jako své zásadní dílo cenil jedenáctidílný cyklus Bible ve světle mystiky, obsahující výklady a komentáře některých knih Nového Zákona a několika apokryfů z hlediska mystiky. Důležitá a v mnohém též dlouho nepřekonaná byla kompilace Mistr Rámakrišna s podtitulem Jeho život a učení, vyčerpávající příspěvek k poznání života a učení významného indického světce a pro mnohé dodnes nepřekonaného guru.
Stejně podstatné jako knihy Weinfurterovy byly pro mystiku i některé z jeho překladů. Různé materiály uvádějí, že přeložil na tři sta knih; z nich odhadem dvě třetiny jsou nikterak kvalitní beletrie – různé romantické romány, literatura dobrodružná, dětská aj. Z titulů literatury duchovní – tehdy ovšem namnoze označované za okultní – byly důležité první české překlady spisů indického světce Ramana Mahárišiho, dvousvazková kázání a podobenství od Mistra Eckharta, světoznámý de Molinosův Duchovní vůdce, do češtiny také dosud nikým jiným nepřeložený, některé spisy Vivékánandovy, Blavatské Hlas ticha a její vůbec poslední dílko, beletristické Příšerné povídky, první české překlady nejdůležitějších knih P. Bruntona, spisy Kerningovy, ale také různě po jiných knihách nebo v revue Psyche roztroušené úryvky ze spisů J. Böhmeho, J. Leadové, J. Pordageho a jiných. Zajímavé jsou Weinfurterovy překlady a komentáře Kempenského Následování Krista a z hlediska mystiky zásadní překlad a výklad Bhagavadgity.
Weinfurter dále napsal i osm sbírek pohádek a povídky, z nichž většina vycházela z různých dobových periodikách a některé vyšly i samostatně. Historický význam už dnes mají Paměti okultisty, které se staly jedinečným a hojně citovaným dokumentem nejen počátků alternativních duchovědních bádání u nás, ale i epizod z osudů rozmanitých osobností, jako byli Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Gustav Meyrink a celá řada dalších. Válečné události už autorovi bohužel nedovolily připravit druhé vydání, jež hodlal rozšířit o další události.

Weinfurterova mystická nauka

Weinfurter samozřejmě nepřišel s ničím novým. Ve svém učení navazoval jak na mystiky západní resp. křesťanské včetně heretiků, jako byli Jakub Böhme, Mistr Eckhart a jeho následovníci Jindřich Suso, Jan Tauler a Jan van Ruysbroeck, Tomáš Kempenský, kvietisté Miguel de Molinos, John Pordage, Jane Leadová a madam Guyonová, ale i autoři spisů o mystice Karl von Eckhartshausen či zednář Johann Baptist Kerning; stejně tak navazoval na mystiky resp. jogíny indické, počítaje v to Rámakrišnu a jeho žáky (s Abhédánandou byl Weinfurter s písemném kontaktu) či svého současníka Rámana Mahárišiho, prakticky všechny, kdo pokračovali v tradici původní indické védanty.
Mystika a jóga byly pro Weinfurtera prakticky synonymy mystické cesty v detailech se možná lišící, ale shodné v tom zásadním – v tiché koncentraci na duchovní resp. božskou podstatu člověka. Jógu a celou indickou nauku považoval za filozoficky daleko propracovanější, budovanou po tisíciletí a nezatíženou západním materialismem a civilizačními zvraty. Přejal z ní systém karmy a reinkarnace a Ježíše považoval za jednoho z Avatárů, vtělení božích, jakých bylo v historii více.
Dle Weinfurtera „v mystice neběží o názory, nýbrž o fakta“. Proces mystického zrání má totiž své průkazné znaky, a to ať jde o mystiku západní či východní. Mystika sama o sobě také není cílem, nýbrž pouze prostředkem k poznání, ať už ho lze chápat jako dosažení, kontemplaci či splynutí s Bohem, realizaci, uskutečnění, nirvánu, absolutno atd. Dosažení cíle je tím, oč v konečném důsledku běží, nikoliv cesta k němu.
Mystika je ve Weinfurterově systému cestou k porozumění mezi náboženstvím Východu a Západu, jejichž syntézu ve své nauce obhajoval. Není popřením náboženství, spíše je zbavuje dogmat a stává se jejich nadstavbou, ve které mystik Východu i Západu snadno najdou společnou řeč. Tohoto porozumění však mohou dosáhnout jen skutečně praktikující mystikové, a to ještě na jisté úrovni svého vývoje. Pro náboženské představitele či vůdce je to nemožné ze samé podstaty věci: museli by totiž uznat zastupitelnost svých nauk, zatímco oni pro obranu a uchování samotné existence svých institucí musejí naopak přesvědčovat o své výlučnosti.
Weinfurterovská mystika se tak stala alternativou pro duchovně hledající, které církve neuspokojily nebo přímo zklamaly. Navázaly na něj buď přímo nebo zprostředkovaně prakticky všechny osobnosti, kteří u nás v oblasti alternativní (necírkevní) mystiky působily, ať to byl F. Drtikol, K. Minařík, J. Scheufler, J. Kočí, K. Makoň, manželé Tomášovi či J. Vacek a další. Nehledě na to, že mnozí se více zabývali buddhismem (Drtikol, Minařík), dotyční v podstatě jen opakují nauky, které u nás Weinfurter zformuloval jako první.

Zásadní díla Karla Weinfurtera

Astrologie všeobecná (1931, 1999, 2000)
Astrologie specielní (1931, 2000)
Bible ve světle mystiky (11 dílů) (1929-1930)
Cesta královská (Zlatá brána k mystice) (1936, 1991; německy 1976, 1986, 1989)
Divy a kouzla indických fakirů (1913, 1923, 1947)
Léčba nervů přírodními silami (1931, 1997, 2000)
Mistr Ramakrišna Jeho učení a mystické zkušenosti (2 díly) (1933)
Mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1930, 1936,1994, 2000; německy 1954, 1981)
Druhý mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1932, 1994, 2000; německy 1959, 1981)
Odhalená magie (1922)
Ohnivý keř Odhalená cesta mystická (1923, 1930, 1947, 1948, 1992, 1998, 2000; anglicky 1930, 1992, 1997; německy 1930, 1949, 1953, 1957, 1962, 1976, 1986)
J. B. Kerning: Testament + K. Weinfurter: Praktická mystika - II. díl Ohnivého keře (1925, 1933, 1994)
Ohnivý keř - Praktická mystika, díl III. (1930)
Paměti okultisty (1933, 1999)
Tajná tradice a učení Bratrů Rosikrucianů (1934, 1993)
Tajné síly přírody a člověka (1924-25, 1948)
Tajné společnosti okultní, mystické a náboženské (1933)
Učebnice magického myšlení (1935, 1995; německy 1965, 2004)
Životní magnetismus (1927, 1991)

Vybrané Weinfurterovy překlady

Bhagavad-Gita (překlad a komentáře K. W.) (1926, 1935)
H. P. Blavatská: Hlas ticha (1920, 1921, 1995), Příšerné povídky (1924)
P. Brunton: Tajnosti indické (1937), Tajnosti egyptské (1937), Tajná stezka (1938)
Bo Yin Ra: Kniha o živém Bohu (1921, 1922)
E. Bulwer-Lytton: Zanoni (1919, 1931, 1993, dotisky b.d.)
M. Collinsová: Světlo na cestu a Karma (1922)
Mistr Eckhart: Mystická nauka Mistra Eckeharta z Hochheimu (1934)
Mistr Eckhart: Mystické učení Mistra Eckeharta z Hochheimu (1935)
J. B. Kerning: Cesta k nesmrtelnosti (1924), Příliv a odliv (1935), Student (1936), Zednář (1936)
J. Leadová: O královském úřadu kněžském (Nauka bílé lóže IV.) (1932, 1998)
R. Maháriši: Spisy Sri Ramana Maharišiho (1940)
M. de Molinos: Duchovní vůdce, který odpoutává duši (1928, 1992)
Abbé N. de Montfaucon de Villars: Hrabě de Gabalis (1932)
P. Mulford: Dar Ducha (8 dílů) (1919-22, 1992-95, 1995-96)
Svami Svatmaram: Lampa k Hatha-Jógu (1936)
Swami Vivékánanda: Budoucnost duchovního člověka (1919, 1921), Karma Yoga (1920, 1921, 1991), Radža Joga čili ovládnutí vnitřní podstaty (1924), Radža Joga, díl II. - *Patandžaliho výroky o Jogu (1925)
Tomáš z Kempenu: Čtyry knihy o následování Krista (překlad a komentáře K. W.) (1931)

Zdroj: Wikipedia

Další obsah této kategorie

Valentinus, Basilius (žil patrně v 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Villars (Nicolas Pierre Henri de Montfaucon de Villarceaux či abbé Montfaucon de Villard; asi 1638 až 1673)

Francouzský spisovatel, autor knihy Comte de Gabalis ou entretiens sur les sciences secrètes (1670; ces. překl. zkr. Hrabě de Gabalis, b. 1., s komentářem K. We-infurterà), v níž mimo jiné popsal svět elementárních duchů (živlových bytostí). Kniha silně ovlivnila dílo G. Wellinga (v.), ale u mnoha hermetiků vzbudila také pochybnosti, zda tu nejde o pouhé smyšlenky či ironizování hermetického obrazu světa. Později vydal Villars další dva díly této knihy, v jednom z nich se podrobně zabýval říší gnómů. Protože byl zavražděn - patrně lupiči -na cestě z Paříže do Lyonu, říkalo se, že byl zabit gnó-my.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vintras, Pierre Michael Eugene (1807 až 1875)

Francouzský vizionář a kazatel, mlynář, který založil vlastní sektu Elias-Karmel a podával při „mších", které sám sloužil, krvácející hostie opatřené zvláštními symboly, v nichž Eliphas Levi, jeho současník, rozpoznal „ďábelská znamení". V sektě, kterou vedl, byla praktikována perverzní sexuální magie, Vintras sám byl stíhán a žil nějakou dobu v exilu v Anglii. Po něm převzal vedení sekty abbé Boulan (v.). Vintras je autorem spisu L'Évangile éternel (1859).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vivekananda, Swami (Narenda Nath Datta; 1862 až 1902)

Indický esoterik a zakladatel Vedanta-So-ciety. Údajně studoval v Himálaji řadu let buddhismus, o němž tvrdil, že je základem křesťanství, ale uznával hodnotu každého náboženství. Napsal pojednání o rad-ža-, karma- a bhakti-józe a další díla. (Ces.: Eadža jóga čili ovládání vnitřní podstaty, 1925.) zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das verbesserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Waite, Arthur Edward (1857-1941)

Všestranný anglický okultista, člen řádu Golden Dawn, uváděl do Anglie klasiky hermetismu a dílo Eliphase Léviho (jeho Dogma a rituál vysoké magie přeložil jako Transcendentní magie). Sám napsal zejména: The book oř black magie and of pacts (1898; později pod názvem The book of ceremoniál magie, 1961); The oceult sciences (1974); The holy kabbalah (1960); The brotherhood of the Rosy Gross (b. 1.). Spolu s P. C. Smithovou sestavil novou sadu tarotových karet (Ridder-Waite-Trot-Deck) a napsal Pictorial key to the Tarot. Lze ho považovat za jakéhosi anglického Papuse (v.).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Watts, Alan (1915-1974)

Americký psycholog a filosof, autor řady populárních spisů, v nichž se snaží na bázi křesťanství integrovaného s východními esoterismy odpovídat na aktuální problémy doby se silně kritickým přístupem k současnému životu na Západě. Vydal mimo jiné: Psychotherapy east and west (1969); Myth and rituál in christianity (1970); The book on the taboo against knowing who you are (1970); The supreme identity (1972).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weinfurter, Karel (1870-1942) III.

K literární činnosti přivedl našeho okultistu básník Jaroslav Vrchlický. Weinfurter psal od svých čtrnácti let až do dospělosti básně, ale nikdy si netroufl prezentovat je veřejně. Vrchlický se k nim dostal náhodou a ihned některé z nich otiskl v časopise Máj, jehož byl redaktorem. 

Weinfurter, Karel (1870-1942) II.

Na Weinfurtera se chodilo, jako se chodí na populární hvězdy showbyznysu. Jako zakladatel české mystické školy se stal známým i za hranicemi naší země, jeho základní dílo bylo přeloženo do několika jazyků a domácími i zahraničními autory ezoterní literatury je dodnes citováno jako zdroj. Uctíván i opovrhován vedl mystický spolek, který s různými přestávkami trvá dodnes. 

Weinreb, Friedrich (1910-1988)

Holandský profesor statistiky a ekonomie židovského původu, který se později plně věnoval studiu židovské mystiky a Starého zákona, astrologie a kabaly. Napsal mimo jiné: Der göttliche Bauplan der Welt: Der Sinn der Bibel nach den ältesten jüdischen Überlieferungen (4. vyd. 1973); Die Symbole der Bibelsprache: Einführung in die Struktur des Hebräischen (1970); Geistige Erfahrung und Le-benspraxis: Die ursprüngliche Bedeutung des Yoga (1983). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weishaupt, Adolf (1748-1830)

Bavorský profesor práva; jako zakladatel řádu iluminátů (v.) v r. 1776 musel čelit perzekucím ze strany katolíků, ačkoli byl zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das veresserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Welling, Georgius (žil v 18. stol.)

Autor významného hermetického spisu syntetizující povahy Opus Mago-Cabbalisticum et Theosophicum (1735). Toto ve své době značně rozšířené dílo inspirovalo i J. W. Goetha. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wescott, William Wynn (1848-1925)

Londýnský lékař a spoluzakladatel řádu Golden Dawn, autor řady významných děl: An introduction to the Qua-balah (1910); The Isis tablet of cardinal Bembo (1887) a řady dalších. Do Anglie uvedl svůj překlad díla Sefer Jecirah (1877). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wierus, Johannes (též Weier, Weyer; 1515-1588)

Brabantský lékař a žák C. Agrippy z Nettesheimu, neohrožený odpůrce čarodějnických procesů. Napsal, kromě řady lékařských pojednání, De praestigiis daemo-num et incantationibus et veneficiis libri V (1563; něm. Von Zauberern und Hexen, 1571); De lamiis (1582). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wirth, Oswald (1860-1943)

Ve Francii žijící Švýcar, jeden z největších znalců esoterní symboliky a taro-tu. Býval sekretářem S. de Guaity (v.) a s jeho pomocí se zasloužil o rekonstrukci symboliky íarotových listů, zejm. izv. velkých arkán (Wirlhův tarot). Napsal mimo jiné: Les 22 clefs cabbalistiques du Tarot, restitué à leur pureté idéographique sur les indications de Stanislas de Guai-ta. Jeu et cartes (1889); Le Tarot des imagiers du moyen âge (1927); Le symbolisme hermétique dans ses rapports avec L'alchimie et la Franc-Maçonerie (1931); Les mystères de l'Art royal (1931). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zoroaster (též Zarathustra; žil v 6. stol. př. n. l.)

Patří k velkým postavám světových náboženství podobně jako Ježíš, Buddha, Konfucius či Mohamed. Staroíránský prorok, zakladatel zoroastrismu. Jeho učení je založeno na dualismu dobra a zla, které spolu neustále bojují. 

Zosimos (žil ve 4. stol. př. n. l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Usir (Osiris)

Usir (řecky Osiris) byl jednou z nejvýznamnějších postav egyptského „panteonu“ bohů. Jeho životopis, jak tomu nebylo rozhodně u všech egyptských božstev, byl Egypťany dopodrobna zpracován a seznamuje nás tak s bohem, jenž i přes své božství a nadpozemskost, zůstává ve své podstatě lidským, též s bohem který zažívá, spolu se svou rodinou a dalšími bohy, osudy, které poukazují na důležité hodnoty pro obyčejný lidský život, představuje nám dobro i zlo a tím lidi nejen učí, avšak dodává jim pro jejich životy i tak potřebnou naději ve spravedlnost. Možná právě pro tyto hodnoty byl Usir po téměř čtyři tisíciletí jedním z Egypťany nejvíce milovaných bohů. 

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter