Za záhadným světlem I.

Středověké město Jihlava, ležící v samém srdci Českomoravské vysočiny, se v poslední době dostává na stránky novin a časopisů. Předmětem zájmu je tentokrát zelenkavé světlo v jihlavském podzemí a údajné paranormální jevy s ním spojené.

PRVNÍ NÁVŠTĚVA JIHLAVSKÝCH KATAKOMB

O zajímavých jevech v jihlavském podzemí mi řekl můj známý, který má velmi blízko k práci pyrotechniků. Jihlavské katakomby navštívil v poslední době třikrát a dosti ho zaujalo právě zelenkavé světlo, za určitých podmínek v nich pozorovatelné. Dle svých zkušeností vyloučil, že by původ světla spočíval v tzv. luminiscenčních jevech, vyvolávaných látkami na bázi fosforu či mikroorganismů, se kterými je možné se běžně setkat v některých z našich jeskyních.

Slovo dalo slovo a do Jihlavy jsme se rozjeli společně. Místní soustava katakomb, která je po znojemských nejrozsáhlejší v republice, byla poprvé veřejnosti zpřístupněna v období první republiky. Dnes se do ní na výlet může vypravit úplně každý. Tedy přesněji ­ pouze do zpřístupněné části, kterou vás provedou členové klubu Netopýr.

Oficiální vstup do podzemí je ze dvora, nalevo od bývalého jezuitského kostela svatého Ignáce. V malé zakouřené místnosti nás již očekává mladý průvodce Petr.

"Svítivka", jak se svítící část chodeb důvěrně nazývá, byla podle něj náhodou objevena v roce 1978. Od té doby bylo uskutečněno několik pokusů k vysvětlení tohoto jevu, ale prý zcela bezvýsledných. Nikdo dodnes neví, co v podzemí vlastně svítí ­ takový je jednohlasný názor všech členů Netopýra.

Chci se co nejrychleji přesvědčit na vlastní oči. Sestupujeme do podzemí. Nejprve míjíme expozici věnovanou historii těžby stříbra, pak postupujeme dál, svažující se rovnou chodbou, která je v zadní části zpevněna cihlovou vyzdívkou. "Tak jsme tady. Kolem nás je ,Svítivka?. Teď zhasnu a uvidíte sami."

Skutečně. Oči na ostrý přechod ze světla do tmy reagují opožděně, ale i tak je bájná zelenkavá záře jasně viditelná. Zcela nejintenzivněji vychází z oné vyzdívky ze 17. století.

"A to ještě není zdaleka všechno," pokračuje Petr, "strašně divný věci se tu začaly dít od šestýho července. Pojďte, něco vám ještě ukážu." Jsme zavedeni o pět šest metrů dále směrem k východu, kde již cihlová vyzdívka není a chodba je zde ražena ve skalním rulovém ostrohu. Petr drží v ruce fotografický blesk. "Zakryjte si oči, aby jste to potom lépe viděli." Necháváme si poradit a slyšíme, jak několikrát cvakne spoušť blesku.

"Podívejte se! Vidíte to?"

Hledíme na kamennou zeď, na níž je patrná nepravidelná, nazelenalá světelná skvrna. "To je mnich. Až do šestýho července tady nikdy nebyl."

Při sebelepší vůli postavu mnicha nevidím. Přátelé jsou na tom podobně. "No tak se podívejte pořádně, tady je dlaň se vztyčenými prsty... tady obličej... a tady háv, který se směrem k podlaze vytrácí."

Při velké dávce fantazie cosi, ale opravdu jenom cosi jako figuru mnicha vidím. Stejně tak to ale může být cokoli jiného. Například velká kočka.
Vrtá mi hlavou, co je na tomhle paranormálního. Podle pouček o paranormálních jevech by se tato skvrna musela samovolně po kamenné zdi pohybovat. Nic takového ale nepozorujeme.

Petr vpadá do našich úvah. "Podle senzibilů je proti takovýmto světelným obrazům soustředěno největší zlo. Funguje to jako zrcadlo. Zavřete oči, já to ještě jednou nablejsknu. 
Koukněte!... Tak to tady doteďka nebylo! Svítivec se protahuje nahoru!!! Nikdy jsem to tu neviděl, a to jsem tady toho už hodně nablejskal!!"

Petr je silně rozrušený, a tak raději první návštěvu podzemí ukončujeme. Při stoupání po staletých schodech Petr hrká další informaci.
"Svítivce jsme se pokoušeli natočit na videokameru. Ta však nebyla schopná za deset minut na jeho siluetu zaostřit. Slyšeli jsme jenom bzučení servomotorku. Nahrávku jsme si pak přehrávali zrychleně a jasně jsme viděli, jak se svítivec pohybuje."

ŘÍŠE AGHARTI POD JIHLAVOU?

O tajemství jihlavských katakomb se mimo jiné zajímá už i pražský záhadolog Ivan Mackerle. Před rokem uveřejnil na toto téma článek v časopise Květy. Zde je několik citací.

"Třeštím oči do tmy, tápu podél zahýbající zdi a pak v dálce vidím slabou záři. Vzrušením mi bije srdce. Je to pravda. Světlo podzemní říše Agharti, o kterém jsem dosud pouze slyšel v legendách, existuje!... Nazelenalé luminiscenční světlo, údajně prodlužující život či ovlivňující tok času, je prý typické pro legendární říši Agharti, rozprostírající se hluboko pod zemským povrchem. Pověsti vyprávějí o jakési vyšší civilizaci, která tento svět obývá a využívá systém dlouhých tunelů, spojujících Aghartu s jednotlivými kontinenty. Ústí tunelů na zemský povrch jsou napojena na staré labyrinty pozemních objektů, jsou zamaskována a pečlivě střežena. Za druhé světové války se hledáním těchto tajemných prostor zabývala nacistická Ahnenerbe řízená Himmlerem, dnes patří k nejznámějším americká CIA... A tajemné nazelenalé světlo? Geologové na mé dotazy neurčitě krčili rameny: "Co by tam mohlo svítit?" dumali. Možná nerost wilemit, křemičitan zinečnatý, který vykazuje fotoluminiscenci. Jenomže to by ho neustále muselo ozařovat ultrafialové světlo, a kde by se v podzemí vzalo? Nebo že by to byl fluorid? To by ale zase musel být zahříván. Bez zdroje energie nic zářit nemůže,"zní závěr.
Tolik úryvky ze článku záhadologa Ivana Mackerleho.

DRUHÁ NÁVŠTĚVA JIHLAVSKÝCH KATAKOMB 

Ve večerních hodinách sestupujeme do podzemí znova. Jsme odhodláni strávit zde podstatně delší dobu než dopoledne. Jdeme zcela potmě, abychom zbytečně neztráceli čas přivykáním očí.

"Svítivka" stále vydává svou nazelenalou záři. Provádíme nový pokus. Naše nová průvodkyně Jarka přikládá na svítící stěnu dlaň a osvětluje ji světlem fotoblesku. Na místě dlaně zůstává temný stín, zatímco okolí září o poznání jasněji.
Stín ruky na starobylé vyzdívce působí sice efektně, nicméně je neklamným důkazem, že jednou z příčin zelenkavé záře je světelná energie.
Na cihlách je dobře patrný vlhký bílý povlak, který je lehce seškrabatelný. Odebíráme několik vzorků. "Je zajímavé, že pokud se seškrábe, tak se časem obnoví a svítí to znova," říká Jarka.

Zajímavý poznatek. V tomto případě se nemůže jednat o nějaký neznámý luminiscenční nátěr. Ten by se asi těžko obnovoval sám od sebe. Oči si již na přítmí zcela přivykly a tak se rozhodujeme uskutečnit pokus číslo dvě. Hodláme prověřit, zda skutečně svítí pouze vyzdívka a místa nám ukázaná při odpolední návštěvě. Systematicky bleskem nablýskáváme kamennou chodbu směrem k východu. Petrovo tvrzení, že záři vydává pouze "Svítivka", se ukazuje jako nepravdivé. Zelenkavé světlo po osvětlení fotobleskem vyzařuje totiž úplně všechno, dokonce i betonová podlaha, i když ne tak intenzivně jako "Svítivka".

Další veledůležitý poznatek. Zdá se, že v okolí "Svítivky" vydává zelenkavou záři úplně všechno, kam prosakuje voda. Jihlavský podzemní labyrint sloužil mimo jiné původně i jako přístup ke studnám. Chci vidět nejbližší dochovanou studnu. Voda v ní na světlo blesku nereaguje. Okolí však ano.
V tu chvíli nás všechny napadá totéž: záři vyvolává látka, která odněkud prosakuje a po okolí je roznášená vodou. Musí být tedy ve vodě rozpustná. Víme už tedy proč a jak. Nevímo ovšem to hlavní ­ co.
Před východem nám průvodkyně ukazuje jakýsi zašlý hieroglyf velikosti kovové padesátikoruny, namalovaný fialovou barvou.
Prý ho objevili teprve nedávno. Kolega pyrotechnik okamžitě reaguje. "Podobně za války označovali Rusové své muniční sklady. Zároveň se ale může jednat o falzum."

MLČENÍ JIHLAVSKÝCH KRONIK

Připusťme teorii, že luminiscenční efekt v jihlavském podzemí vyvolává látka, která je obsažená v nadloží a prostřednictvím vody se dostává do katakomb. Pokud by se jednalo o horninu, tak by zelenkavé světlo museli zaregistrovat již návštěvníci chodeb před stovkami let, lumuniscenční efekt totiž vyvolává i světlo svíčky či zápalky. Takováto informace by se stoprocentně musela objevit v městských kronikách. Připomínám, že Jihlava byla v minulosti významné město a tudíž na věrohodnost kronik musel být kladen značný důraz.

"Jihlavské kroniky prošla již řada lidí, zajímajících se o podzemí a zvláště "Svítivku"... Není tam ani zmínka," říkají i dlouholetí členové Netopýra.Připusťme tedy teorii, že je tato látka umělá, ve volné přírodě se nevyskytující. V tom případě by se musela na "Svítivku"nějakým způsobem dostat. Přes evidentně neporušenou rulu a cihlovou vyzdívku asi dost těžko. Vše směřuje k tomu, že nad chodbou je ještě jedna, neznámá chodba.

Vzpomínám si, že hned u sestupu do podzemí je vidět napočaté rožení chodby, která zřejmě nikdy nebyla dokončena. Středověcí horníci ji snad započali, ale záhy začali razit o celé poschodí níže. Proč asi? Že by něco obcházeli?Svého času byl nad svítícími katakombami hřbitov, který je sice již dávno zrušen, mohla po něm ale zůstat dosud neobjevená krypta.

Takovéto spekulace ovšem k ničemu nevedou. Jsou dobré tak leda pro senzacechtivý tisk a hospodské řeči za dlouhých zimních večerů.
Záhad začíná přibývat a řešení je v nedohlednu. Jako nejrozumnější se jeví vyhledat přímé objevitele a pozvat na místo odborníka.

Máme štěstí a jednoho z objevitelů, Jirku Langa, nalézáme poměrně rychle v jedné z jihlavských pivnic. Na objev si i po letech vzpomíná jasně. "Byli jsme tehdy mladí kluci a prozkoumávat katakomby bylo velký dobrodružství. "Svítivku" jsme našli náhodou, byla totiž z obou stran skoro celá zazděná a my jsme se v ní chtěli vyfotit."

O existenci vrchní chodby či krypty však neví a ani netuší vůbec nic.
Víceméně náhodou se dovídáme další zajímavou informaci. Před čtrnácti dny prý byla objevena další svítící chodba. Tentokrát ovšem asi o půl kilometru dále od první "Svítivky".
Tato skuečnost nám zamotává hlavu definitivně.Telefonuji do Brna docentu fyziky Petru Burcevovi, zajímajícímu se o paranormální jevy. Ptám se, zda má zítřejšího dne čas a jestli by byl ochoten za námi do Jihlavy přijet. "Velmi rád," zní jeho odpověď.
Setkáváme se ještě s vedoucím Netopýra Janem Šustrem. "Jednu dobu jsme si mysleli, že světlo způsobuje nerost wilemit. Později se ukázalo, že je to nesmysl. Za těch dvacet let jsme se asi šestkrát pokoušeli přijít věci na kloub. Vždycky někdo přijel, a vzal si vzorek, ale výsledek nám neoznámil. Asi si s tím nevěděli rady."

TŘETÍ NÁVVŠTĚVA JIHLAVSKÝCH KATAKOMB 

Ráno očekáváme docenta Burceva u rychlíku na jihlavském nádraží. Je strašně zvědavý, a proto neprodleně míříme do podzemí. "Něco podobného jsem v životě neviděl, ta látka musí být zcela mimořádně citlivá, dokonce i pochybuji, že je přírodního původu. Nic paranormálního jsem zde neviděl."
Po chvíli přemýšlení pokračuje. "Ta látka musí odněkud brát energii. Prostě se nějakým způsobem musí dostat do vyššího excitovaného stavu, a až pak může vyzařovat světelné záření. Příčinou může být jak světelná, tak i tepelná energie."
Vystupujeme na povrch a v katakombách zůstává sám a potmě pouze další člen naší výpravy, vzděláním geolog a povoláním počítačový analytik. Vystupuje až po více než půlhodině.
"Tak jsem to viděl. Stál jsem v klidu před Svítivcem a po chvíli se mi opravdu zdálo, že se pohybuje. Přičítám to ale neschopnosti oka na světelnou skvrnu doostřit. Nic víc."

KLÍČ K ZÁHADĚ JE (ASI) V NADLOŽÍ

Přátelé musí navečer Jihlavu opustit, mně se však vůbec odjet nechce. Rozhoduji se dál pátrat na vlastní pěst.
Dávám si za cíl vyhledat někoho, kdo zná stav katakomb v poválečném období. Donesla se nám totiž ještě informace, že obě svítící chodby mají jednoho totožného jmenovatele. Za války nad nimi měla kasárny německá armáda.

Nakonec mám štěstí a dostávám tip na Jaroslava Slámu, amatérského historika, zajímajícího se právě o jihlavské katakomby. Navštěvuji ho v jeho velmi skromném, staromládeneckém bytě. Pan Sláma má moře času. Zrovna prodělal náročnou operaci oka, a tak nemůže ­ mimo poslouchání rozhlasu ­ dělat vůbec nic.
"Já také nevěřím tomu, že luminiscenční efekt byl objeven až v roce 1978. Podle mých poznatků to bylo už v padesátých letech. Akorát se o tom nemluvilo a nikomu se to neukazovalo".
Říkal mi to osobně Karel Polák, autor brožurky o katakombách z roku 1962. Zároveň si myslím, že příčina má hodně společného s německou okupací. Nad
 "Svítivkou" totiž měli Němci kasárna a vchody do podzemí z kasáren se nikdy nenašly. Taktéž se nikdy nenašly precizní německé mapy podzemí, které zcela určitě existovaly."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Vzorky látky ze svítících chodeb jsme předali dvěma na sobě nezávislým chemickým laboratořím s prosbou o spolupráci. Do uzávěrky tohoto čísla nebyly přesné výsledky bohužel známy. Pokud se prokáže, že látka vyvolávající luminiscenci není přírodního původu, tak se nadloží "Svítivky" pokusíme prozkoumat pomocí georadaru.Snad se tak kombinací těchto metod konečně dostaneme záhadnému světlu jihlavských katakomb na kloub.

Koktejl, Prosinec 1996

Pokračování příště.

ZDROJ: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1107:za-zahadnym-svtlem-sp-753213948&catid=1553&Itemid=148

,

Další obsah této kategorie

Slunovratová linie a kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech

Planderská kaple nedaleko Jihlavy má skrývat několik tajemství. Upozorňuje na to před blížícím se zimním slunovratem (21. prosince) jihlavský badatel Tomáš Golský.

Pravěké kamenné řady nad Jihlavou

Znáte Kounovské kamenné řady na Rakovnicku? Badatelé, historici i geologové po 30 letech bádání naznali, že se jedná o pravěkou megalitickou observatoř či kalendář. Je možné, že badatel Tomáš Golský z Jihlavy nalezl obdobné kamenné řady i nedaleko Jihlavy.

Za záhadným světlem II.

V minulém díle jsme vás poprvé zavedli do jihlavského podzemí, kde jsme zahájili pátrání po tajuplném, zatím údajně nevysvětlitelném světle v místních katakombách. Rozhodli jsme se této záhadě přijít na kloub.

Skrytá historie Jihlavy - kniha Jihlava a Kámen Mudrců

V prosinci 2016 vyšla dlouho očekávaná kniha Jihlava a Kámen mudrců. Autor zde po letech pátrání a sbírání informací předává ucelený pohled na skrytou (utajovanou) historii Jihlavy a její posvátnou geometrii, se kterou lidé v minulosti pracovali a díky které byla Jihlava významnější než Praha či jiná města, což v knize podkládá mnoha důkazy. Jde o unikátní knihu, která stojí za přečtení.

Jihlavské hlavy

Začínáme sbírat fotky podivných hlav umístěných různě po Jihlavě. Pokud byste věděli, či nějakou vyfotili, budeme rádi za doplnění sbírky. Níže fotky.

Zazděná jeptiška

Podle městské pověsti byla jeptiška zazděna do tunelu pod jihlavským městským vlakovým nádražím u parku Keťásek. Ve vnitřní stěně tunelu je místo, kde u země kamenné kvádry tvoří oblouk někdejšího výklenku. Právě v tomto zazděném výklenku má jeptiška odpočívat.

Hlavička (ky) v jihlavských hradbách

Ne každý, i když je rodilý jihlavák, ví, že v jižní části vnitřních hradeb je v jednom místě zazděná prapodivná malá hlavička. Hlavička koho? Kdo jí tam umístil? Proč? Kdy? 

Ahnenerbe a Thule v jihlavském podzemí?

 S elektrickou baterkou v ruce klopýtáme podzemním labyrintem hluboko pod Jihlavou, starověkým hornickým městem v Českomoravské vysočině. Zahýbáme do dlouhé chodby, která je v zadní části zpevněna cihlovou vyzdívkou. "Tak jsme tady," 

Zpráva o průzkumu svítící chodby v Jihlavě

Podrobná zpráva o jihlavské "svítící" chodbě Ivana Mackerleho z roku 1997, včetně vyjádření brněnských geofyziků.

Studium knihy doktora Fausta v Jihlavě r. 1591

V době vlády Rudolfa II. v Praze (1583 - 1612) a pouze 3 roky poté co Jihlavu navštívil John Dee (21.3.1587) se zde odehrál zajímavý příběh, který prokazatelně dokládá, že knihy doktora Fausta byly čteny (a snad i praktikovány) též v Jihlavě. Na tyto souvislosti prozatím nikdo nepoukázal. Níže naleznete celý příběh a proces v nezměněné podobě dle dobových kronik (kurzivou). (Dov)

Hrádek Heulos

Hrádek, Hrádeček, nebo někdy také Zámeček, je kamenná stavba ve starogermánském stylu, která se tyčí na dohled od centra Jihlavy v lesoparku Heulos (dnes Brezinovy sady) nad říčkou Jihlávkou. Stavba je umístěna v jedné linii s Bránou Matky Boží, kašnou Neptuna a radnicí.

Bauerova podzemní svatyně v Jihlavě

Jedno z nejzáhadnějších míst Jihlavy a pravděpodobně jediné místo tohoto druhu v ČR! Jak víme, měla Jihlava pro nacisty velký okultní význam. Konkrétní místo svatyně je neznámé a doufám, že to tak zůstane, kvůli soukromí i klidu majitele, i nadále. Každopádně symboly stále čekají na rozluštění. (Dov)

Letohrádek Karlův zámeček

Na místě dnešních hal firmy Bosch stával kdysí nádherný lovecký zámeček. Zbylo z něj jen 6 soch. Níže naleznete historii této unikátní stavby, mapy a nové fotky alegorických soch (o sochách více ve speciálním článku ZDE).

Divné kameny ve zdech kostela sv. Jakuba

Mnozí z vás si jistě všimli divných kamenů ve zdech v zadní části kostela. Je jich několik desítek, jsou krásně tvarované nebo profilované a jaksi nezapadají do celkové skladby "obyčejných" kamenů použitých v širokém měřítku. Níže více. (Dov, Apis)

Zahrada MUDr. Leopolda Fritze

Dnes už není po zahradě ani památky. Zmizela veškerá zeleň, zmizel zahradní domek a obvodová zeď. Zapomnělo se na jednu velkou jihlavskou záhadu, která v roce 1935 vzrušovala veřejnost stejně, jako