Za záhadným světlem II.

V minulém díle jsme vás poprvé zavedli do jihlavského podzemí, kde jsme zahájili pátrání po tajuplném, zatím údajně nevysvětlitelném světle v místních katakombách. Rozhodli jsme se této záhadě přijít na kloub.

Jihlavské katakomby jsme opustili přesvědčeni, že příčinou zelenkavé záře je jakási látka, hmota, která je po chodbách roznášena vodou z nadloží. Tato teorie sice není nijak nová, ale nám se po získaných poznatcích jevila jako nejpravděpodobnější. Poznali jsme také, že látka aby světélkovala, musí být nejprve osvícená světlem, nebo ještě lépe UV zářením. Rozhodně nesvítí sama od sebe.

 

Látku se v minulosti snažilo analyzovat několik na sobě nezávislých chemiků, ale dosud prý žádný neuspěl.

Chemické složení však může být klíčem k celé záhadě, a proto jsme chtěli chemickou hádanku rozluštit stůj co stůj.

 

PÁTRÁNÍ PO VZORCI

Důkladnou chemickou analýzu není možné provést kdekoliv, a navíc je poměrně dosti finančně náročná. První cenné poznatky získávám z laboratoře pražských hasičů. Pavel Pecháček definitivně vylučuje, že by příčinou tajemné záře byly nějaké mikroorganismy, houby, případně plísně. "Dále si myslím, ale zatím to nemůžu dokázat, že ať už je to cokoli, tak to jen těžko může být roznášeno vodou. Když jsem zkoušel rozpustnost, tak mi na filtračním papíru látka zůstala. Takže jednak není asi ve vodě rozpustná, a pak se skládá z tak velkých částic, že by pukliny v hornině asi brzy ucpala."

Od této chvíle se teorie o tajemné neznámé světélkující látce prosakující z nadloží začala pomalounku, ale jistě bortit, jako onen pověstný domeček z karet.

S předběžnými získanými výsledky u Pavla Pecháčka se obracím s prosbou o další spolupráci na ostravský Odbor kriminalistické techniky a expertízy, kde také ponechávám plastikové pouzdro se vzorkem odebraným přímo ve "Svítivce", chodbě, kde je zelenkavé světlo nejsilnější.

Ostravští kriminalisté-chemici by velmi rádi vyšli vstříc, ale právě si musí především plnit své povinnosti. Jejich hlavním úkolem je zajištění maximálního počtu stop po pachatelích granátového masakru v nemocnici Na Fifejdách, a po té i další "předvánoční" lahůdky. Čas v této chvíli není rozhodně mým spojencem.

Od kriminalistů ale nakonec dostávám tip na odborníka, který se již o tento problém před rokem zajímal, a navíc je v tomto směru osoba nejvýše povolaná - působí totiž Ústavu geoniky Akademie věd v Ostravě-Porubě. "Kolegové z policie mi již váš vzorek předali. Mám u sebe navíc ještě jeden, který mi před rokem přivezli mí studenti... Víte co, ozvěte se mi příští týden," říká mi do telefonu Ing. Petr Martinec. Snad se konečně karta obrátila.

Pátrání se navíc rozbíhá i zcela novým směrem, který mne - přiznám se - původně vůbec ani nenapadl. Jen tak mezi řečí u piva prohodil další známý kriminalista zajímavou myšlenku. "Že v Jihlavě svítí podzemí a nikdo neví proč? A už dvacet let? Tak to se o to na beton musela svého času zajímat technická správa StB. Zkus si sehnat ty svazky. Pokud ještě existují, tak se z nich určitě se dovíš leccos zajímavého."

Zkus si sehnat svazky... to se lehce řekne, ale výsledek by určitě stál za to. Nejprve sonduji stav na brněnské expozituře Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu. "U nás s tímhle asi moc nepochodíte. Jednak tohle není naší náplní, a také bychom toho potřebovali vědět víc. Hlavně jméno operace, svazku, nebo pracovníka, který průzkum prováděl. Zkuste si to zjistit... A pak se obraťte nejlépe na pana Frolíka, ředitele archivu Ministerstva vnitra, kde tyto svazky nejspíš budou."

Zkuste si dneska sehnat krycí jméno operace StB... nejspíše ho bude znát ten, který ji sám prováděl, popřípadě jeho nadřízený. Pokud ještě žijí. Jak je ale dneska sehnat a získat pro spolupráci s novinářem? Přímo to asi nepůjde. Lepší bude jít na tuto choulostivou záležitost oklikou.

Napadá mne jediná možnost. V úvahu na zprostředkování kontaktu připadá pouze jeden známý z Brna, který o StB ledacos věděl a s několika významnými příslušníky se dodnes zná osobně. Za podmínky přísné anonymity po chvilce váhání nakonec přecejen přikyvuje. "Nic ti ale neslibuju, však víš, jak to dneska chodí."

Zkraje dalšího týdne nedočkavě volám inženýru Martincovi. "Přijďte za mnou, už jsme asi doma."

Zároveň slavím úspěch u ředitele archivu Ministerstva vnitra, Jana Frolíka. "Pokud v našem archivu něco najdeme, tak vám to ukážeme. Potřebujeme ale čas. Hodně by nám opravdu pomohlo jméno svazku, nebo pracovníka StB, který na tom byl zainteresován."

 

VZOREC JE NADOSAH

Konečně mířím na schůzku s inženýrem Martincem. Přijímá mne ve své pracovně, přeplněné nejrůznějšími vzorky nerostů a učenými knihami. "Ještě než začneme, tak vám ukážu jednu lahůdku. Víte co to je?" Ukazuje na několik silně zčernalých lískových oříšků. "Ano, správně, jsou to oříšky, ale staré přes pět tisíc let. To je jen takové zpestření, jinak teď před koncem roku máme žně. To víte, i Akademie věd si dnes musí na sebe vydělávat. Přišel jste ale kvůli něčemu jinému. Tak pojďme na to."

Ve vedlejší, menší zcela zatemněné místnosti leží u UV lampy na skleněné preparační misce dva pečlivě oddělené vzorky. "To je ono v čisté podobě. Tento jsem vyseparoval z vašeho vzorku a tento od studentů v loňském roce. Jak vidíte, tak oba jsou už na pohled k nerozeznání a stejně svítí i pod UV lampou." Skutečně. Po zapnutí ultrafialové lampy oba vzorky prudce mění "klidovou" špinavě bílou barvu na zelenkavou, důvěrně mi známou z jihlavských katakomb. Oba září naprosto stejně.

"Když za mnou loni studenti přišli se svítícím kamenem z jihlavského podzemí s dotazem proč svítí, tak jsem tomu moc pozornosti nevěnoval. Při základním rozboru jsem totiž zjistil plísně a řasy, tak jsem usoudil na bioluminiscenci. O záhadě jsem se dověděl znovu až nedávno z televize. A pak jste se na mne obrátil i vy."


Extrakt po nasvícení lampou. Jedná se o luminiscenční
nátěr připravený synteticky?

Inženýr Martinec se nejprve snažil z obou vzorků izolovat samotný "svítící" extrakt, což se mu nakonec podařilo. Spektrální analýza ukázala, že oba vzorky se skládají ze stejných prvků, především síry, zinku a barya.

"Bylo strašně důležité, že jsem k analýze měl dva vzorky odebrané z asi zcela různých míst. Tento fakt mne jenom utvrdil v hypotéze, že se jedná o látku syntetickou, umělou.

Kdyby tam totiž vznikala nějak samovolně, tak by oba vzorky neměly totožnou strukturu. Víte, finta je ještě v jedné věci. Sirníky zinku ani barya samy od sebe nesvítí. Aby byl vyvolán luminiscenční efekt, tak je nutné k nim přidat stopové množství nějakého těžkého kovu. Asi tak v poměru jeden atom na milion molekul těch sirníků, kdyby ho tam bylo víc, tak by to taky nesvítilo. Právě tato 'nečistota' pak vyvolává uvolňování fotonů. Pro opravdu stopové množství je však těžko detekovatelná, podle mne se nejspíš jedná o arsen."

 

NÁVŠTĚVA ARCHIVU MINISTERSTVA VNITRA

Takže syntetická látka. To znamená, že se do jihlavských katakomb musela nějak dostat, a zároveň k tomu musel mít někdo určitý důvod. Hodně si slibuji od návštěvy archivu StB. Pořád ale ještě nevím to hlavní, krycí jméno operace.

Nezbývá, než čekat na zprávu od brněnského informátora. Kýžený telefon zvoní za tři dny. "Tak podívej. Technická správa StB v sedmdesátých letech jihlavské katakomby kvůli 'Svítivce' určitě navštívila, moc ji ale údajně nezajímala. O hodně více ale pak soustřeďovali svou pozornost na lidi z Jihlavy, kteří se o podzemí nějak zajímali. Více jsem nezjistil."

Lidé, kteří se v sedmdesátých letech intezivně o jihlavské katakomby zajímali byli členové skupiny, která si říkala Černé slunce katakomb, a v roce 1978 sami "Svítivku" objevili. Se dvěma jsem se bavil při své vůbec první návštěvě Jihlavy. O příčině zelenkavého světla neřekli ovšem zhola nic.

Při cestě na schůzku s Janem Frolíkem se zastavuji v centrále pražských hasičů u Pavla Pecháčka. "To mě těší, že spektrální analýza prokázala složení se síry, zinku a barya. Podle svých zkušeností jsem usuzoval na sirníky, ale prokázat jsem to nemohl." Ještě více ho ale zaujala zpráva o přítomnosti neznámého těžkého kovu. "Mohl by to klidně být nějaký radionuklid s krátkým poločasem rozpadu. Pokud si tam nějaká firma chtěla odzkoušet radiokativní barvu, tak by to i vysvětlovalo, proč se o tom nesmělo mluvit."

Archiv Ministerstva vnitra se nachází v nenápadném, pochopitelně neoznačeném činžovním domě v centru Prahy. Ani po náhodném otevření těžkých vrat do dvora by vás nenapadlo, že v několika patrech nad vámi jsou soustředěny dokumenty, nad kterými by se ještě dnes leckomu zatajil dech.

V bočním vchodu již je ale stanoviště ostrahy objektů Ministerstva vnitra.

Kancelář Jana Frolíka včetně sekretariátu je nekompromisně prohlášena za nekuřácké pracoviště.

"Možná vás zklameme, ale bohužel jsme u nás na téma jihlavských katakomb nenašli žádný svazek. Tím nechceme říci, že tady není nebo nebyl. Prostě jsme ho nenašli. Je to trochu divné, protože 'oni' vlezli doslova všude. Málo se ví, že u nás svého času existoval celý odbor, který se zabýval pouze hledáním pokladů. O jeho výsledky se hodně zajímal třeba pan Gensel... Taky je pravda, že se odsud po listopadu některé věci ztratily."

 

VZOREC JE NA SVĚTĚ

Zatímco jsem se v Praze pachtil po svazcích StB, tak pan Martinec dokončil své bádání a vzorec látky je na světě.

Pro odbornější čtenáře uvádím nejprve přesné názvy metod, které byly při analyzování jihlavských vzorků použity.

I. Optická a elektronová rastrivace mikroskopií SCAN
II. Rtg prášková difrakce
III. Infračervená spektroskopie FTIR
IV. Energeticky dispersní mikroanalýza EDA

"Těmito metodami jsem v již separovaných vzorcích určil přítomnost nerostů barytu - BaSO4, sfaleritu ZnS, BaS. Právě přítomnost barytu a sfaleritu mne přivedly k závěru, že ona údajně neznámá svítící látka byla připravena synteticky na jejich bázi. Její vzorec je (BaZn)S - sirník barnatozinečnatý."

Tak, a je po záhadě. Na původu zelenkavého světla v jihlavských katakombách tedy nejspíše nic tajuplného nebude. Jedná se o luminiscenční nátěr. Proč tedy na tuto skutečnost nikdo nepřišel dříve a jaktože látka více méně svítí všude? "Možná, že mí kolegové nepoužili tytéž metody. Některé jsou poměrně nové. Co se týče roznášení látky, tak se podle mne jedná o běžné erozní jevy, vodou roznášena býti nemůže, neboť není ve vodě rozpustná."

Zůstává nevysvětleno jak a proč se do jihlavského podzemí svítící barva dostala. Za zmínku možná ještě stojí, že obecný postup výroby takovýchto látek je znám již od 16. století, kdy na něj náhodou přišel boloňský švec Vincentia Casciarola.

 

Koktejl, Leden 1997

ZDROJ: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1108:za-zahadnym-svtlem-ii-sp-1319318299&catid=1555&Itemid=148

Další obsah této kategorie

Slunovratová linie a kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech

Planderská kaple nedaleko Jihlavy má skrývat několik tajemství. Upozorňuje na to před blížícím se zimním slunovratem (21. prosince) jihlavský badatel Tomáš Golský.

Pravěké kamenné řady nad Jihlavou

Znáte Kounovské kamenné řady na Rakovnicku? Badatelé, historici i geologové po 30 letech bádání naznali, že se jedná o pravěkou megalitickou observatoř či kalendář. Je možné, že badatel Tomáš Golský z Jihlavy nalezl obdobné kamenné řady i nedaleko Jihlavy.

Za záhadným světlem I.

Středověké město Jihlava, ležící v samém srdci Českomoravské vysočiny, se v poslední době dostává na stránky novin a časopisů. Předmětem zájmu je tentokrát zelenkavé světlo v jihlavském podzemí a údajné paranormální jevy s ním spojené.

Skrytá historie Jihlavy - kniha Jihlava a Kámen Mudrců

V prosinci 2016 vyšla dlouho očekávaná kniha Jihlava a Kámen mudrců. Autor zde po letech pátrání a sbírání informací předává ucelený pohled na skrytou (utajovanou) historii Jihlavy a její posvátnou geometrii, se kterou lidé v minulosti pracovali a díky které byla Jihlava významnější než Praha či jiná města, což v knize podkládá mnoha důkazy. Jde o unikátní knihu, která stojí za přečtení.

Jihlavské hlavy

Začínáme sbírat fotky podivných hlav umístěných různě po Jihlavě. Pokud byste věděli, či nějakou vyfotili, budeme rádi za doplnění sbírky. Níže fotky.

Zazděná jeptiška

Podle městské pověsti byla jeptiška zazděna do tunelu pod jihlavským městským vlakovým nádražím u parku Keťásek. Ve vnitřní stěně tunelu je místo, kde u země kamenné kvádry tvoří oblouk někdejšího výklenku. Právě v tomto zazděném výklenku má jeptiška odpočívat.

Hlavička (ky) v jihlavských hradbách

Ne každý, i když je rodilý jihlavák, ví, že v jižní části vnitřních hradeb je v jednom místě zazděná prapodivná malá hlavička. Hlavička koho? Kdo jí tam umístil? Proč? Kdy? 

Ahnenerbe a Thule v jihlavském podzemí?

 S elektrickou baterkou v ruce klopýtáme podzemním labyrintem hluboko pod Jihlavou, starověkým hornickým městem v Českomoravské vysočině. Zahýbáme do dlouhé chodby, která je v zadní části zpevněna cihlovou vyzdívkou. "Tak jsme tady," 

Zpráva o průzkumu svítící chodby v Jihlavě

Podrobná zpráva o jihlavské "svítící" chodbě Ivana Mackerleho z roku 1997, včetně vyjádření brněnských geofyziků.

Studium knihy doktora Fausta v Jihlavě r. 1591

V době vlády Rudolfa II. v Praze (1583 - 1612) a pouze 3 roky poté co Jihlavu navštívil John Dee (21.3.1587) se zde odehrál zajímavý příběh, který prokazatelně dokládá, že knihy doktora Fausta byly čteny (a snad i praktikovány) též v Jihlavě. Na tyto souvislosti prozatím nikdo nepoukázal. Níže naleznete celý příběh a proces v nezměněné podobě dle dobových kronik (kurzivou). (Dov)

Hrádek Heulos

Hrádek, Hrádeček, nebo někdy také Zámeček, je kamenná stavba ve starogermánském stylu, která se tyčí na dohled od centra Jihlavy v lesoparku Heulos (dnes Brezinovy sady) nad říčkou Jihlávkou. Stavba je umístěna v jedné linii s Bránou Matky Boží, kašnou Neptuna a radnicí.

Bauerova podzemní svatyně v Jihlavě

Jedno z nejzáhadnějších míst Jihlavy a pravděpodobně jediné místo tohoto druhu v ČR! Jak víme, měla Jihlava pro nacisty velký okultní význam. Konkrétní místo svatyně je neznámé a doufám, že to tak zůstane, kvůli soukromí i klidu majitele, i nadále. Každopádně symboly stále čekají na rozluštění. (Dov)

Letohrádek Karlův zámeček

Na místě dnešních hal firmy Bosch stával kdysí nádherný lovecký zámeček. Zbylo z něj jen 6 soch. Níže naleznete historii této unikátní stavby, mapy a nové fotky alegorických soch (o sochách více ve speciálním článku ZDE).

Divné kameny ve zdech kostela sv. Jakuba

Mnozí z vás si jistě všimli divných kamenů ve zdech v zadní části kostela. Je jich několik desítek, jsou krásně tvarované nebo profilované a jaksi nezapadají do celkové skladby "obyčejných" kamenů použitých v širokém měřítku. Níže více. (Dov, Apis)

Zahrada MUDr. Leopolda Fritze

Dnes už není po zahradě ani památky. Zmizela veškerá zeleň, zmizel zahradní domek a obvodová zeď. Zapomnělo se na jednu velkou jihlavskou záhadu, která v roce 1935 vzrušovala veřejnost stejně, jako