Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Patří k velkým postavám světových náboženství podobně jako Ježíš, Buddha, Konfucius či Mohamed. Staroíránský prorok, zakladatel zoroastrismu. Jeho učení je založeno na dualismu dobra a zla, které spolu neustále bojují. 

O životě Zarathuštry se toho ví velmi málo. Ani význam jeho jména není bezpečně znám. Zarathuštra je složené slovo ( uštra znamená velbloud), význam slova zara není znám, ale jméno se obvykle vykládá jako "pán plavých velbloudů" nebo někdy jako "pán starých velbloudů". V řečtině zní jeho jméno Zoroaster, což se vykládalo jako "živá hvězda". Oč méně je věrohodných zpráv, o to více jsou život a skutky Zarathuštry opředeny legendami. Žil přibližně v sedmém až šestém století př. n. l., ale jiné prameny uvádějí dokonce léta 1400 až 1200 př. n. l. Údajně pocházel ze staroíránského kmene Spitamovců a byl potomkem mytického krále Manuščihra. 

ZOROASTRISMUS 

Podle náboženství, které Zarathuštra hlásal, je svět neustálým bojem dvou zcela rovnocenný principů - dobra a zla. Mravní povinností člověka a podmínkou spásy a posmrtné odměny je podpora dobra a boj se zlem. V zoroastrismu je zlo odvěké, aktivní a na dobru nezávislé. 

LITERATURA 

Nejvíce se o životě tohoto staroíránského proroka dovídáme z náboženských textů. Nejstarším a nejslavnějším je Avesta . (Znamená zřejmě něco jako "základní text", ale přesný význam není znám.) Avesta se dělí na několik částí, z nichž Jasna je nejdůležitější. Obsahuje výroky samotného Zarathuštry a liturgii náboženských obřadů zoroastrismu. Visprat osahuje modlitby a výzvy k prorokům. Sbírka jaštů je věnována dobrým bohům. Další částí je Vidévdát , náboženský zákoník, který má dvaadvacet kapitol. Obsahuje předpisy o pohřbívání, stanoví tresty za hříchy, ale i tak konkrétní návody, jako je péče o domácí zvířata, určuje honoráře lékařům a podobně. Ve Vidévdátu jsou i pověsti o stvoření světa bohem dobra Ahurou Mazdou a o ranách, kterými zemi postihl bůh zla Ahriman. Avesta byla dlouhé věky tradována ústně a zřejmě teprve za dynastie sasánovců (od roku 224 n. l.) byla zaznamenána písmem semitského původu. Nejstarší zachovalé rukopisy jsou až ze čtrnáctého století. 

PŮVOD 

Jak a kde vlastně vznikly podmínky pro vystoupení Zarathuštry a založení nového náboženství? Bylo to na území Íránu, které obsadili Árjové putující z nehostinných oblastí v nitru Asie a Evropy dvěma proudy jednak do Íránu, jednak do Indie. Nikdo přesně neví, proč k tomuto velkému přesidlování Árjů došlo. Možná kvůli nehostinnému krutému kontinentálnímu podnebí, předlidnění či přírodním pohromám v oblasti, kde původně žili. Árjové byli kočovníci. Neměli písmo a indoíránský jazyk se v žádné podobě nezachoval. Árjové neměli ucelenou náboženskou soustavu. Záviseli na přírodě a její jevy si vykládali jako činnost nadpřirozených bytostí, které uctívali. Matka Země se těšila božské úctě, stejně jako nebe - nositel Slunce a hvězd. Zvláštní úctě se těšil oheň. Byl to posel bohů, dárce potravy, tepla, světla a štěstí. Kult ohně se stal i základní součástí liturgie zoroastrismu. 

POSTAVA ZARATHUŠTRY 

V Avestě, o níž byla zmínka v úvodu, je Zarathuštra představován jako první člověk, který mluvil a konal jen dobro, první bojovník, první rolník, první ctitel Mazdy a učitel lidstva. Je to prorok, světec, ale nikoli ještě bůh. Další texty hovoří o tom, že při jeho narození cítili ďáblové, že se blíží konec jejich éry. Zlý Ahriman prchl z povrchu země, ale několikrát se snažil Zarathuštru zahubit. Když neuspěl, nabídl, že mu propůjčí panovnickou slávu, zřekne-li se uctívání velkého Mazdy. Prorok samozřejmě odmítl. Připomíná to různá pokušení proroků v jiných náboženstvích. V mladší části Avesty už však nejde jen o dokonalého člověka. Jde přímo o nadčlověka či přímo o boha. Objevuje se tu legendární pojetí Zarathuštry jako osobnosti, která vznikla nadpřirozeným způsobem. Zarathuštra koná zázraky, uzdravuje nemocné, dokonce křísí mrtvé. V antice považovali Zarathuštru (říkali mu Zoroaster) za mocného krále, který byl zároveň velkým kouzelníkem, vynálezcem magie a čarodějníkem. Podle křesťanských církevních otců byl Zarathuštra čarodějem, arcimágem a satanovým služebníkem. 

LEGENDA 

Nebeský věčný oheň začal plát v domě, kde se narodila budoucí matka Zarathuštry Dughav. Její tělo prý už od malička vyzařovalo posvátný oheň. Sousedé se jí báli, a otec proto dívku poslal z domu do vesnice v kraji Arák, kde žil kmen Spitámovců. Tam si Dughav vzala hospodářova syna Pourušáspu, budoucího otce Zarathuštry. Stejná záře, která oznámila narození dívky Dugháv, o patnáct let později zvěstovala příchod velkého proroka na svět. Zoroastriusmus vykládá tento příchod velmi složitě. Bůh prý stvořil duchovní tělo Zarathuštry už mnoho tisíc let před stvořením světa. Tři tisíce let pobývalo Zarathuštrovo duchovní tělo s bohy a zatím se tvořil hmotný svět. Potom byla část Zarathuštrovy duše uložena do stvolu omamné byliny. Hmotný podklad - tedy tělo - prošel vodou do rostlin, s těmi do mléka krav a spojením mléka a opojné šťávy byliny došlo ke spojení duše a těla v tělech Zarathuštrových rodičů. Legendy také vyprávějí, že když se Zarathuštra narodil, smál se. Zlí duchové se ho opakovaně pokoušeli zabít, ale neuspěli. 

RODOKMEN 

Zarathuštrův rodokmen se odvozuje až od prvního člověka. Samozřejmě ne od biblického Adama, ale od Gajómarta. Vyskytují se v něm mytičtí králové, zakladatelé starých civilizací a nejrůznější hrdinové. Protože jeho předkové byli králi, dokonce největšími králi íránského dávnověku, je Zarathuštra předurčen k tomu být hrdinou, nadčlověkem, přímo bohem. Je ale i bojovníkem proti zlu, rolníkem, prostě přesně podle tradic jako správný zakladatel náboženství patří všem sociálním skupinám. 

SAMOTA 

Každý velký prorok odešel v určitý čas od rodiny do bezdomoví. Věnují se v té době přemítání o smyslu světa a existence a po čase se vracejí a svou pravdu sdělují široké veřejnosti. Přesně tak postupovali Buddha, Ježíš iMohamed. Podobně jako Buddha byl i Zarathuštra z bohaté rodiny, nejbohatší v místě, kde žil. Opustil ji bez souhlasu rodičů, když mu bylo dvacet let. Měnil často místa pobytu. Podle některých pramenů zachovával sedm let mlčení, podle jiných žil jako poustevník v horské jeskyni. V tu dobu se v něm utvářelo nové učení, které přivodilo převrat v dějinách Íránu a zapsalo se do seznamu významných světových náboženství. 

ZJEVENÍ 

Během té doby měl Zarathuštra řadu zjevení. První, když mu bylo třicet let. Hned poté začal misijní cestu a chtěl získávat pro své učení přívržence. Velmi dlouho se mu to nedařilo. Za dva roky nezískal nikoho. V okamžiku, kdy měl další zjevení, bylo s ním pět zvířat, která jsou v zoroastrismu dodnes považována za posvátá, protože byla přítomna jeho rozhovoru s andělem. Byla to ryba, hranostaj, zajíc, bílý osel a jestřáb. Teprve deset let po prvním zjevení a marném putování severním Íránem se Zarathuštrovi podařilo získat prvního žáka - svého bratrance. 

UZDRAVENÍ KONĚ 

Obrátil se na východ a vnuknutí ho přivedlo do knížectví, kde panoval vládce Vitštápsa. Ten sice o jeho učení projevil zájem, ale nepřátelé Zarathuštry ho přesvědčili, že je to kouzelník spojený s nečistými silami. Prorok skončil ve vězení. Pomohl mu božský zásah. Oblíbený králův vraník se rozstonal a Zarathuštra se nabídl, že ho vyléčí. Dal si několik podmínek. Vitštápsa na ně přistoupil. Za uzdravenou přední pravou nohu koně přijal Vitštápsa Zarathuštrovu víru. Za udravenou pravou zadní slíbil Vitštápsův syn, že za novou víru bude bojovat. Za jednu levou přijala náboženství královna a za levou zadní nepřátelé, kteří poslali Zarathuštru do vězení, byli potrestáni. 

TRIUMF 

Zarathuštra pak vyléčil modlitbami i Vitštápsova otce a bratra a oni také přijali jeho víru. Okruh vyznavačů se rozšiřoval. Dá se říci, že to byl Zarathuštrův triumf na královském dvoře. Na památku svého vítězství prý zasadil cypřiš, který se stal pro zoroastrismus posvátným stromem. Zarathuštra se v té době stal veleknězem nově založené církve, duchovní hlavou rostoucí náboženské organizace. Podle některých legend putoval dál po Íránu a navštívil i Babylon, kde potíral chaldejské čaroděje. Vládce Vitštápsa a jeho rodina šířili tuto víru mečem. 

POSVÁTNÉ OHNĚ 

Věřící se shromažďovali k bohoslužbám u oltářů, na nichž plál posvátný oheň, který je symbolem zoroastrismu. Každá vrstva společnosti měla svůj hlavní po- oheň. Nejslavnější plál v Kábulu a byl ohněm duchovenstva. Vatra bojovníků byla na hoře Asnavandu v severozápadním Íránu a oheň sedláků byl u jezera Sovarského. 

KONEC ŽIVOTA 

Staré prameny se shodují v tom, že Zarathuštra zahynul při vpádu Túrů do Íránu. Íránská vojska vedl Vitštáspův syn Lohrasp, ale byl poražen. S ním zahynulo i osmdesát chrámových kněží, mezi nimi i Zarathuštra. Posvátný oheň v Balchu byl prý uhašen jejich krví. Avesta o násilné smrti Zarathuštrově nemluví a nikde se neuvádí ani přibližné datum, kdy k tomu došlo. V Íránu zoroastrismus podlehl náporu velmi životného islámu. Dnes tam žije jen asi deset tisíc vyznavačů zoroastrismu. V minulosti museli jeho vyznavači žít odloučeně od muslimské společnosti, nosit šaty určené barvy a střihu, aby se dali rozeznat od pravověrných muslimů, nesměli jezdit na koni, jen na oslu nebo mule a byli ve větším opovržení než Židé. 

PÁRSOVÉ 

Druhá početnější větev vyznavačů tohoto náboženství žije do- Indii, kam se přistěhovala asi v desátém století velká skupina vyznavačů ohně z ostrova Hormuz v Perském zálivu. Říká se jim Pársové. Jméno ostali od Portugalců v šestnáctém století a je odvozeno od Parseos, což znamená Peršané. Zůstali ve styku se svými íránskými souvěrci, a ve věcech víry byli dokonce uznáváni za svrchované rozhodčí. Střediskem zoroastrismu byl Gudžarát, dnes je to Bombaj, kde žije asi devadesát tisíc Pársů. Jsou vyznavači ohně a kult ohně je i dnes nejvýznačnější částí párských obřadů. Posvátný oheň se přechovává ve stavbách s kupolovitou střechou a nádoba s ním stojí na kamenné desce, jakémsi oltáři. Duchovní pětkrát denně omývá desku a přikládá na oheň santalové dřevo. Do církve se přijímají jako rovnoprávní členové pouze chlapci ve věku od sedmi do patnácti let. Odevzdá se jim bílá košile sudra a pás kusti , který má dvaasedmdesát částí, tolik, kolik má Jasna (část Avesty) kapitol. Mrtví končí svou pouť na je nebožtík položen a ponechán na pospas supům. 

BOJOVÝ POSTOJ 

Zarathuštrovská morálka měla a má ráz nesmlouvavého bojového postoje proti zlu. Člověk je tvor boží, a proto musí být také božím bojovníkem. Zarathuštra ani jeho přívrženci nikdy nevyznávali zásadu neodporovat zlému. Naopak Zarathuštra zcela jasně pravil: "Ten je bezbožný, kdo dobrý k bezbožnému." Přítelem může být jen vyznavač Mazdy. Ostatní jsou nepřátelé a musí být potíráni. Zarathuštra vyzývá ke cvičení síly, vůle a zdatnosti, které jsou pro toto bojové pojetí náboženství nezbytné. Askeze a oslabování těla v jeho učení nemají místo. Není divu, že Zarathuštrovy myšlenky inspirovaly v historii nejrůznější, často zcela protichůdné, teorie a ideologie. I když jich ubývá, jsou i dnes zarathuštrovci rozeseti po celém světě od Ameriky až po Hongkong a jsou to většinou velmi schopní a tvrdí podnikatelé a obchodníci.

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter