Zoroaster (též Zarathustra; žil v 6. stol. př. n. l.)

Patří k velkým postavám světových náboženství podobně jako Ježíš, Buddha, Konfucius či Mohamed. Staroíránský prorok, zakladatel zoroastrismu. Jeho učení je založeno na dualismu dobra a zla, které spolu neustále bojují. 

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001



O životě Zarathuštry se toho ví velmi málo. Ani význam jeho jména není bezpečně znám. Zarathuštra je složené slovo ( uštra znamená velbloud), význam slova zara není znám, ale jméno se obvykle vykládá jako "pán plavých velbloudů" nebo někdy jako "pán starých velbloudů". V řečtině zní jeho jméno Zoroaster, což se vykládalo jako "živá hvězda". Oč méně je věrohodných zpráv, o to více jsou život a skutky Zarathuštry opředeny legendami. Žil přibližně v sedmém až šestém století př. n. l., ale jiné prameny uvádějí dokonce léta 1400 až 1200 př. n. l. Údajně pocházel ze staroíránského kmene Spitamovců a byl potomkem mytického krále Manuščihra. 

ZOROASTRISMUS 

Podle náboženství, které Zarathuštra hlásal, je svět neustálým bojem dvou zcela rovnocenný principů - dobra a zla. Mravní povinností člověka a podmínkou spásy a posmrtné odměny je podpora dobra a boj se zlem. V zoroastrismu je zlo odvěké, aktivní a na dobru nezávislé. 

LITERATURA 

Nejvíce se o životě tohoto staroíránského proroka dovídáme z náboženských textů. Nejstarším a nejslavnějším je Avesta . (Znamená zřejmě něco jako "základní text", ale přesný význam není znám.) Avesta se dělí na několik částí, z nichž Jasna je nejdůležitější. Obsahuje výroky samotného Zarathuštry a liturgii náboženských obřadů zoroastrismu. Visprat osahuje modlitby a výzvy k prorokům. Sbírka jaštů je věnována dobrým bohům. Další částí je Vidévdát , náboženský zákoník, který má dvaadvacet kapitol. Obsahuje předpisy o pohřbívání, stanoví tresty za hříchy, ale i tak konkrétní návody, jako je péče o domácí zvířata, určuje honoráře lékařům a podobně. Ve Vidévdátu jsou i pověsti o stvoření světa bohem dobra Ahurou Mazdou a o ranách, kterými zemi postihl bůh zla Ahriman. Avesta byla dlouhé věky tradována ústně a zřejmě teprve za dynastie sasánovců (od roku 224 n. l.) byla zaznamenána písmem semitského původu. Nejstarší zachovalé rukopisy jsou až ze čtrnáctého století. 

PŮVOD 

Jak a kde vlastně vznikly podmínky pro vystoupení Zarathuštry a založení nového náboženství? Bylo to na území Íránu, které obsadili Árjové putující z nehostinných oblastí v nitru Asie a Evropy dvěma proudy jednak do Íránu, jednak do Indie. Nikdo přesně neví, proč k tomuto velkému přesidlování Árjů došlo. Možná kvůli nehostinnému krutému kontinentálnímu podnebí, předlidnění či přírodním pohromám v oblasti, kde původně žili. Árjové byli kočovníci. Neměli písmo a indoíránský jazyk se v žádné podobě nezachoval. Árjové neměli ucelenou náboženskou soustavu. Záviseli na přírodě a její jevy si vykládali jako činnost nadpřirozených bytostí, které uctívali. Matka Země se těšila božské úctě, stejně jako nebe - nositel Slunce a hvězd. Zvláštní úctě se těšil oheň. Byl to posel bohů, dárce potravy, tepla, světla a štěstí. Kult ohně se stal i základní součástí liturgie zoroastrismu. 

POSTAVA ZARATHUŠTRY 

V Avestě, o níž byla zmínka v úvodu, je Zarathuštra představován jako první člověk, který mluvil a konal jen dobro, první bojovník, první rolník, první ctitel Mazdy a učitel lidstva. Je to prorok, světec, ale nikoli ještě bůh. Další texty hovoří o tom, že při jeho narození cítili ďáblové, že se blíží konec jejich éry. Zlý Ahriman prchl z povrchu země, ale několikrát se snažil Zarathuštru zahubit. Když neuspěl, nabídl, že mu propůjčí panovnickou slávu, zřekne-li se uctívání velkého Mazdy. Prorok samozřejmě odmítl. Připomíná to různá pokušení proroků v jiných náboženstvích. V mladší části Avesty už však nejde jen o dokonalého člověka. Jde přímo o nadčlověka či přímo o boha. Objevuje se tu legendární pojetí Zarathuštry jako osobnosti, která vznikla nadpřirozeným způsobem. Zarathuštra koná zázraky, uzdravuje nemocné, dokonce křísí mrtvé. V antice považovali Zarathuštru (říkali mu Zoroaster) za mocného krále, který byl zároveň velkým kouzelníkem, vynálezcem magie a čarodějníkem. Podle křesťanských církevních otců byl Zarathuštra čarodějem, arcimágem a satanovým služebníkem. 

LEGENDA 

Nebeský věčný oheň začal plát v domě, kde se narodila budoucí matka Zarathuštry Dughav. Její tělo prý už od malička vyzařovalo posvátný oheň. Sousedé se jí báli, a otec proto dívku poslal z domu do vesnice v kraji Arák, kde žil kmen Spitámovců. Tam si Dughav vzala hospodářova syna Pourušáspu, budoucího otce Zarathuštry. Stejná záře, která oznámila narození dívky Dugháv, o patnáct let později zvěstovala příchod velkého proroka na svět. Zoroastriusmus vykládá tento příchod velmi složitě. Bůh prý stvořil duchovní tělo Zarathuštry už mnoho tisíc let před stvořením světa. Tři tisíce let pobývalo Zarathuštrovo duchovní tělo s bohy a zatím se tvořil hmotný svět. Potom byla část Zarathuštrovy duše uložena do stvolu omamné byliny. Hmotný podklad - tedy tělo - prošel vodou do rostlin, s těmi do mléka krav a spojením mléka a opojné šťávy byliny došlo ke spojení duše a těla v tělech Zarathuštrových rodičů. Legendy také vyprávějí, že když se Zarathuštra narodil, smál se. Zlí duchové se ho opakovaně pokoušeli zabít, ale neuspěli. 

RODOKMEN 

Zarathuštrův rodokmen se odvozuje až od prvního člověka. Samozřejmě ne od biblického Adama, ale od Gajómarta. Vyskytují se v něm mytičtí králové, zakladatelé starých civilizací a nejrůznější hrdinové. Protože jeho předkové byli králi, dokonce největšími králi íránského dávnověku, je Zarathuštra předurčen k tomu být hrdinou, nadčlověkem, přímo bohem. Je ale i bojovníkem proti zlu, rolníkem, prostě přesně podle tradic jako správný zakladatel náboženství patří všem sociálním skupinám. 

SAMOTA 

Každý velký prorok odešel v určitý čas od rodiny do bezdomoví. Věnují se v té době přemítání o smyslu světa a existence a po čase se vracejí a svou pravdu sdělují široké veřejnosti. Přesně tak postupovali Buddha, Ježíš iMohamed. Podobně jako Buddha byl i Zarathuštra z bohaté rodiny, nejbohatší v místě, kde žil. Opustil ji bez souhlasu rodičů, když mu bylo dvacet let. Měnil často místa pobytu. Podle některých pramenů zachovával sedm let mlčení, podle jiných žil jako poustevník v horské jeskyni. V tu dobu se v něm utvářelo nové učení, které přivodilo převrat v dějinách Íránu a zapsalo se do seznamu významných světových náboženství. 

ZJEVENÍ 

Během té doby měl Zarathuštra řadu zjevení. První, když mu bylo třicet let. Hned poté začal misijní cestu a chtěl získávat pro své učení přívržence. Velmi dlouho se mu to nedařilo. Za dva roky nezískal nikoho. V okamžiku, kdy měl další zjevení, bylo s ním pět zvířat, která jsou v zoroastrismu dodnes považována za posvátá, protože byla přítomna jeho rozhovoru s andělem. Byla to ryba, hranostaj, zajíc, bílý osel a jestřáb. Teprve deset let po prvním zjevení a marném putování severním Íránem se Zarathuštrovi podařilo získat prvního žáka - svého bratrance. 

UZDRAVENÍ KONĚ 

Obrátil se na východ a vnuknutí ho přivedlo do knížectví, kde panoval vládce Vitštápsa. Ten sice o jeho učení projevil zájem, ale nepřátelé Zarathuštry ho přesvědčili, že je to kouzelník spojený s nečistými silami. Prorok skončil ve vězení. Pomohl mu božský zásah. Oblíbený králův vraník se rozstonal a Zarathuštra se nabídl, že ho vyléčí. Dal si několik podmínek. Vitštápsa na ně přistoupil. Za uzdravenou přední pravou nohu koně přijal Vitštápsa Zarathuštrovu víru. Za udravenou pravou zadní slíbil Vitštápsův syn, že za novou víru bude bojovat. Za jednu levou přijala náboženství královna a za levou zadní nepřátelé, kteří poslali Zarathuštru do vězení, byli potrestáni. 

TRIUMF 

Zarathuštra pak vyléčil modlitbami i Vitštápsova otce a bratra a oni také přijali jeho víru. Okruh vyznavačů se rozšiřoval. Dá se říci, že to byl Zarathuštrův triumf na královském dvoře. Na památku svého vítězství prý zasadil cypřiš, který se stal pro zoroastrismus posvátným stromem. Zarathuštra se v té době stal veleknězem nově založené církve, duchovní hlavou rostoucí náboženské organizace. Podle některých legend putoval dál po Íránu a navštívil i Babylon, kde potíral chaldejské čaroděje. Vládce Vitštápsa a jeho rodina šířili tuto víru mečem. 

POSVÁTNÉ OHNĚ 

Věřící se shromažďovali k bohoslužbám u oltářů, na nichž plál posvátný oheň, který je symbolem zoroastrismu. Každá vrstva společnosti měla svůj hlavní po- oheň. Nejslavnější plál v Kábulu a byl ohněm duchovenstva. Vatra bojovníků byla na hoře Asnavandu v severozápadním Íránu a oheň sedláků byl u jezera Sovarského. 

KONEC ŽIVOTA 

Staré prameny se shodují v tom, že Zarathuštra zahynul při vpádu Túrů do Íránu. Íránská vojska vedl Vitštáspův syn Lohrasp, ale byl poražen. S ním zahynulo i osmdesát chrámových kněží, mezi nimi i Zarathuštra. Posvátný oheň v Balchu byl prý uhašen jejich krví. Avesta o násilné smrti Zarathuštrově nemluví a nikde se neuvádí ani přibližné datum, kdy k tomu došlo. V Íránu zoroastrismus podlehl náporu velmi životného islámu. Dnes tam žije jen asi deset tisíc vyznavačů zoroastrismu. V minulosti museli jeho vyznavači žít odloučeně od muslimské společnosti, nosit šaty určené barvy a střihu, aby se dali rozeznat od pravověrných muslimů, nesměli jezdit na koni, jen na oslu nebo mule a byli ve větším opovržení než Židé. 

PÁRSOVÉ 

Druhá početnější větev vyznavačů tohoto náboženství žije do- Indii, kam se přistěhovala asi v desátém století velká skupina vyznavačů ohně z ostrova Hormuz v Perském zálivu. Říká se jim Pársové. Jméno ostali od Portugalců v šestnáctém století a je odvozeno od Parseos, což znamená Peršané. Zůstali ve styku se svými íránskými souvěrci, a ve věcech víry byli dokonce uznáváni za svrchované rozhodčí. Střediskem zoroastrismu byl Gudžarát, dnes je to Bombaj, kde žije asi devadesát tisíc Pársů. Jsou vyznavači ohně a kult ohně je i dnes nejvýznačnější částí párských obřadů. Posvátný oheň se přechovává ve stavbách s kupolovitou střechou a nádoba s ním stojí na kamenné desce, jakémsi oltáři. Duchovní pětkrát denně omývá desku a přikládá na oheň santalové dřevo. Do církve se přijímají jako rovnoprávní členové pouze chlapci ve věku od sedmi do patnácti let. Odevzdá se jim bílá košile sudra a pás kusti , který má dvaasedmdesát částí, tolik, kolik má Jasna (část Avesty) kapitol. Mrtví končí svou pouť na je nebožtík položen a ponechán na pospas supům. 

BOJOVÝ POSTOJ 

Zarathuštrovská morálka měla a má ráz nesmlouvavého bojového postoje proti zlu. Člověk je tvor boží, a proto musí být také božím bojovníkem. Zarathuštra ani jeho přívrženci nikdy nevyznávali zásadu neodporovat zlému. Naopak Zarathuštra zcela jasně pravil: "Ten je bezbožný, kdo dobrý k bezbožnému." Přítelem může být jen vyznavač Mazdy. Ostatní jsou nepřátelé a musí být potíráni. Zarathuštra vyzývá ke cvičení síly, vůle a zdatnosti, které jsou pro toto bojové pojetí náboženství nezbytné. Askeze a oslabování těla v jeho učení nemají místo. Není divu, že Zarathuštrovy myšlenky inspirovaly v historii nejrůznější, často zcela protichůdné, teorie a ideologie. I když jich ubývá, jsou i dnes zarathuštrovci rozeseti po celém světě od Ameriky až po Hongkong a jsou to většinou velmi schopní a tvrdí podnikatelé a obchodníci.

Další obsah této kategorie

Valentinus, Basilius (žil patrně v 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Villars (Nicolas Pierre Henri de Montfaucon de Villarceaux či abbé Montfaucon de Villard; asi 1638 až 1673)

Francouzský spisovatel, autor knihy Comte de Gabalis ou entretiens sur les sciences secrètes (1670; ces. překl. zkr. Hrabě de Gabalis, b. 1., s komentářem K. We-infurterà), v níž mimo jiné popsal svět elementárních duchů (živlových bytostí). Kniha silně ovlivnila dílo G. Wellinga (v.), ale u mnoha hermetiků vzbudila také pochybnosti, zda tu nejde o pouhé smyšlenky či ironizování hermetického obrazu světa. Později vydal Villars další dva díly této knihy, v jednom z nich se podrobně zabýval říší gnómů. Protože byl zavražděn - patrně lupiči -na cestě z Paříže do Lyonu, říkalo se, že byl zabit gnó-my.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vintras, Pierre Michael Eugene (1807 až 1875)

Francouzský vizionář a kazatel, mlynář, který založil vlastní sektu Elias-Karmel a podával při „mších", které sám sloužil, krvácející hostie opatřené zvláštními symboly, v nichž Eliphas Levi, jeho současník, rozpoznal „ďábelská znamení". V sektě, kterou vedl, byla praktikována perverzní sexuální magie, Vintras sám byl stíhán a žil nějakou dobu v exilu v Anglii. Po něm převzal vedení sekty abbé Boulan (v.). Vintras je autorem spisu L'Évangile éternel (1859).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vivekananda, Swami (Narenda Nath Datta; 1862 až 1902)

Indický esoterik a zakladatel Vedanta-So-ciety. Údajně studoval v Himálaji řadu let buddhismus, o němž tvrdil, že je základem křesťanství, ale uznával hodnotu každého náboženství. Napsal pojednání o rad-ža-, karma- a bhakti-józe a další díla. (Ces.: Eadža jóga čili ovládání vnitřní podstaty, 1925.) zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das verbesserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Waite, Arthur Edward (1857-1941)

Všestranný anglický okultista, člen řádu Golden Dawn, uváděl do Anglie klasiky hermetismu a dílo Eliphase Léviho (jeho Dogma a rituál vysoké magie přeložil jako Transcendentní magie). Sám napsal zejména: The book oř black magie and of pacts (1898; později pod názvem The book of ceremoniál magie, 1961); The oceult sciences (1974); The holy kabbalah (1960); The brotherhood of the Rosy Gross (b. 1.). Spolu s P. C. Smithovou sestavil novou sadu tarotových karet (Ridder-Waite-Trot-Deck) a napsal Pictorial key to the Tarot. Lze ho považovat za jakéhosi anglického Papuse (v.).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Watts, Alan (1915-1974)

Americký psycholog a filosof, autor řady populárních spisů, v nichž se snaží na bázi křesťanství integrovaného s východními esoterismy odpovídat na aktuální problémy doby se silně kritickým přístupem k současnému životu na Západě. Vydal mimo jiné: Psychotherapy east and west (1969); Myth and rituál in christianity (1970); The book on the taboo against knowing who you are (1970); The supreme identity (1972).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weinfurter, Karel (1870-1942) III.

K literární činnosti přivedl našeho okultistu básník Jaroslav Vrchlický. Weinfurter psal od svých čtrnácti let až do dospělosti básně, ale nikdy si netroufl prezentovat je veřejně. Vrchlický se k nim dostal náhodou a ihned některé z nich otiskl v časopise Máj, jehož byl redaktorem. 

Weinfurter, Karel (1870-1942) II.

Na Weinfurtera se chodilo, jako se chodí na populární hvězdy showbyznysu. Jako zakladatel české mystické školy se stal známým i za hranicemi naší země, jeho základní dílo bylo přeloženo do několika jazyků a domácími i zahraničními autory ezoterní literatury je dodnes citováno jako zdroj. Uctíván i opovrhován vedl mystický spolek, který s různými přestávkami trvá dodnes. 

Weinfurter, Karel (1870-1942)

Český okultista a mystik, autor četných spisů většinou kompilač-ního rázu, který je v zahraničí znám především jako zakladatel české školy praktické mystiky a autor díla Ohnivý keř,..

Weinreb, Friedrich (1910-1988)

Holandský profesor statistiky a ekonomie židovského původu, který se později plně věnoval studiu židovské mystiky a Starého zákona, astrologie a kabaly. Napsal mimo jiné: Der göttliche Bauplan der Welt: Der Sinn der Bibel nach den ältesten jüdischen Überlieferungen (4. vyd. 1973); Die Symbole der Bibelsprache: Einführung in die Struktur des Hebräischen (1970); Geistige Erfahrung und Le-benspraxis: Die ursprüngliche Bedeutung des Yoga (1983). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weishaupt, Adolf (1748-1830)

Bavorský profesor práva; jako zakladatel řádu iluminátů (v.) v r. 1776 musel čelit perzekucím ze strany katolíků, ačkoli byl zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das veresserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Welling, Georgius (žil v 18. stol.)

Autor významného hermetického spisu syntetizující povahy Opus Mago-Cabbalisticum et Theosophicum (1735). Toto ve své době značně rozšířené dílo inspirovalo i J. W. Goetha. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wescott, William Wynn (1848-1925)

Londýnský lékař a spoluzakladatel řádu Golden Dawn, autor řady významných děl: An introduction to the Qua-balah (1910); The Isis tablet of cardinal Bembo (1887) a řady dalších. Do Anglie uvedl svůj překlad díla Sefer Jecirah (1877). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wierus, Johannes (též Weier, Weyer; 1515-1588)

Brabantský lékař a žák C. Agrippy z Nettesheimu, neohrožený odpůrce čarodějnických procesů. Napsal, kromě řady lékařských pojednání, De praestigiis daemo-num et incantationibus et veneficiis libri V (1563; něm. Von Zauberern und Hexen, 1571); De lamiis (1582). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wirth, Oswald (1860-1943)

Ve Francii žijící Švýcar, jeden z největších znalců esoterní symboliky a taro-tu. Býval sekretářem S. de Guaity (v.) a s jeho pomocí se zasloužil o rekonstrukci symboliky íarotových listů, zejm. izv. velkých arkán (Wirlhův tarot). Napsal mimo jiné: Les 22 clefs cabbalistiques du Tarot, restitué à leur pureté idéographique sur les indications de Stanislas de Guai-ta. Jeu et cartes (1889); Le Tarot des imagiers du moyen âge (1927); Le symbolisme hermétique dans ses rapports avec L'alchimie et la Franc-Maçonerie (1931); Les mystères de l'Art royal (1931). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zosimos (žil ve 4. stol. př. n. l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Usir (Osiris)

Usir (řecky Osiris) byl jednou z nejvýznamnějších postav egyptského „panteonu“ bohů. Jeho životopis, jak tomu nebylo rozhodně u všech egyptských božstev, byl Egypťany dopodrobna zpracován a seznamuje nás tak s bohem, jenž i přes své božství a nadpozemskost, zůstává ve své podstatě lidským, též s bohem který zažívá, spolu se svou rodinou a dalšími bohy, osudy, které poukazují na důležité hodnoty pro obyčejný lidský život, představuje nám dobro i zlo a tím lidi nejen učí, avšak dodává jim pro jejich životy i tak potřebnou naději ve spravedlnost. Možná právě pro tyto hodnoty byl Usir po téměř čtyři tisíciletí jedním z Egypťany nejvíce milovaných bohů. 

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001