Zvon Zuzana

Dne 18. května 1523 vypukl ve městě obrovský požár. Padly mu za oběť lidé, domy i zvony na věži kostela svatého Jakuba. 


O pár let později bylo rozhodnuto obcí zhotovení nového. Ohromného zvonu.  Měšťané jihlavští chtějíce se blýsknout svým bohatstvím, pozvali si pražského zvonaře Brikcího z Cimperka, aby jim ulil zvon, jaký široko daleko žádné město nemá. Slíbili mu za to pěkných pár kop grošů. když se dílo vyvede. Léta Páně na den sv. Michaela r. 1563 (5.září) byl velký zvon ulit v hradebním příkopu u Panenské brány. Když se ve velikém kotli vařila zvonovina, přicházely ženy a dívky, mladé i staré, hříšné i zbožné a házely do vroucí zvonoviny zlaté řetízky, prstýnky milým potají darované, šperky odkázané rodiči na smrtelném loži, těžce nastřádané tolary a groše, zlaté upomínky na zmizelé štěstí. To vše pomalu mizelo ve žhavé výhni. Nejvíce ze všech darovala na ulití zvonu lazebnice Zuzana. Bylo to 1840 zlatých peněz, jimiž vykoupila své hříchy. Povrch zvonu je krásně vyzdoben řadou ornamentů a reliéfy Zvěstování Panny Marie, Ukřižovaného a sv. Jakuba, patrona kostela. Svoje jméno pak mistr Brikcí poznamenal na zvoně hned dvakrát.  Sotvaže zvon, křtěný jménem Jakub, byl na věž 25. října 1563 zavěšen, sedla si Zuzana na stolici mezi dveře chrámové a nechala si jím zaživa vyzváněti. A od té doby zůstalo zvonu jméno Zuzana, přesto že je Jakub. A protože na jeho ulití darovali Jihlavané to nejdražší, co měli, hluboko se na staletí do jejich srdce vryl. Zvon mistra Brikcího řečený Zuzana na nižší svatojakubské věži váží přes 7 tun, průměr 220 a výšku 182 centimetrů... je druhý nejvěší zvon na Moravě.


Z KRONIKY:

Téhož roku v den Michala (29. září 1563) v 17 hodin pan Brikcí, měšťan a konvář na Novém Městě Pražském, ulil zde na parkáně u brány Matky boží velký zvon. Vážil na 120 centnýřů. Při odlévání byli přítomni páni kazatelé, přísežní z rady a mnoho osob z obce. Před odléváním i potom se lidé modlili klečíce na kolenou, na to zpívali Te deum laudamus německy a píseň "Buď pochválen a chvalořečen" etc. Od každého centnýře byly dány onomu Brikcímu 2 kopy a zvon stále ve všem všudy 750 kop kromě toho, co městská obec na to dala, totiž kolem 24 centnýřů děl. Zvonoviny přebylo 21 centnýřů, z toho byl ulit následujícího roku zvonek na Špitálskou věž a na Farní věž, který bije čtvrti, item zvonek na Nový hřbitov. Mistr těchto tří kusů byl Girg Gleichsner.

Velký zvon vyzváněl poprvé na den Všech svatých a předtím v ponděli před Šimonem a Judou (25. října), byl tažen více než 100 osobami z parkánu do farního kostela. A zvonilo se jím poprvé a zadarmo dítěti Thomy Matyáše, soukeníka.
Druhého dne po Všech svatých si dala vyzváněti velkým zvonem nemocná lazebnice Zuzana ze Spitzerovy lázně ještě za svého života. Seděla na židli pod vraty a naslouchala zvonění. 

A jméno Zuzana již zvonu zůstalo a nese je dodnes. Pověst pak vyzdobila stručný záznam Leupoldův v dojímavý příběh žebračky, která věnovala velké jmění na ulití zvonu, aby se mohla těšit jeho velebnýmn zvukem. Obyvatelé Jihlavy vzhlíželi ke zvonu Zuzaně s obdivem a úctou. Není tedy divu, že v příhodě zaznamenané kronikářem k roku 1615 spatřovali nedobré znamení. Dne 15. června 1615 se vymkl velký zvon z čepu a vypadl stranou.

 


Zdroje:
Lidové pověsti z Jihlavy a okolí (Karel Polák, 1993)
Listy a obrazy z minulosti Jihlavy (František Hoffmann, 1958)
http://www.zjihlavy.cz/
http://www.iglau.cz/ 

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

Další obsah této kategorie

Čertův Hrádek

Před dávnými časy sídlily na Skalce blízko Čeřínku víly ve svém kamenném dvoře, z něhož se dosud v těchto místech povaluje mnoho kamenů. V těchto pohádkových dobách panovala nad svými družkami štíhlá černovlasá Kraťa s hlubokým planoucím okem.

Pověst o jihlavském Blaníku

Nedaleko Jihlavy směrem na sever vypíná se všem obyvatelům Jihlavy a okolí známý, pověstmi opředený kopec Rudný (Schatzberg).

Kaple sv. Antonína

Na výšině v hlubokých lesích nad vesničkou Rounek stojí dnes opuštěná kaplička sv. Antoníčka. O jejím vzniku se vypráví tato pověst:

Zaječí skok

Romantická zákoutí nám na své pouti nabízí řeka Jihlava. Na obou březích najdeme tichá místa pod starými olšemi, vodní tůně v nichž se ještě nedávno promenádila vydra a její stopy v blátě na břehu jen pomalu smýval déšť. Snad právě tady postává čas delší chvíli než kdekoliv jinde. Prostými slovy řečeno, je tady krásně.

Václav Hájek z Libočan a Jihlava

Autor známé Kronyky Czeské pocházel ze staré vladycké rodiny. Narodil se někdy na počátku 16. století. Ačkoliv byl vychováván ve víře podobojí, stal se kolem roku 1524 katolickým knězem.

Dopis Augustina Hubera ďáblu

Přátelský pozdrav a službu vzkazuji nejprve, nejmocnější bože Lucifere, zároveň nejmocnější pane a kníže tohoto světa, také nejmocnější pane a princi v Orientě, mocný pane a Bože od Východu až k Západu!